Po několika téměř nedějových meditacích s neutrální transformační energií, pouze s pocitem rozšířeného vědomí, přišla velmi příjemná a mírná s ponorem do 60% do božské sféry 5,5ky a 6,5ky. Ukazovali mi virtualitu dějů i skladby vědomí. Jak je za Vším projeveným Absolutno.

Jsme řízeni v lidském omezeném vědomí nekonečně složitými cestami, zákonitostmi Shora i přímo nevědomě Absolutnem. Žijeme dokonalou Hru s nesčetně vědomími, jež jsou podobně jako buňky mozku řízené sjednocujícími vlnami archetypů, impulsy Absolutna, projeveného a ovládajícího Vše v dokonale harmonickém celku. Viděl jsem  jakési magnetické siločáry od více dimenzí. Protínaly se a působily na sebe. Jsou tam zvláštní vztahy akce a reakce, probíhá to vše nějak současně.  Jako bychom měli vlastní magnetické záření symbolizující naše vědomí a myšlení, které je ovlivněno celým okolím a zároveň ovlivňuje všechny kolem. Do toho božské sféry skrze různá symbolická vyjádření nahlížejí, vědomě s tím pracují a mění tím tak i sami sebe, neboť se do toho i projektují a žijí tím. Podobně i my se ponořujeme do své práce, která se také týká „reality“ více lidí a do důsledku ovlivňuje i celek. Vnímal jsem, jak si s námi hrají a zároveň zkoumají, co o nás a našich reakcích ještě dokonale neznají.

Místy mě ohromovala složitost a nepochopitelnost vzájemných vztahů ovlivňování vědomí a dimenzí. Říkali mi, že se to teď ani nemám snažit pochopit, je to zatím i nad schopnosti mého rozšířeného vědomí v meditaci a dlouho ještě bude. Je to stejně složité, jako pochopit, co je to Já ze všech možných pohledů a prožitků, tedy pochopení dokonalosti Vesmíru.

Jaké to má vlivy na člověka jsem ale moc nechápal. Je to všechno Jinak – složité a Dokonalé - Tajemství za tajemstvím tajemství…. Tak by asi nejlépe dala vystihnout nekonečnost poznávání Boha - Já ve Stvoření. Tvoření představ v představách představ, což je vlastně fraktální svět archetypů. Místy to bylo šokující a překvapivě nové, ale ne tísnivé.

Viděl jsem i strukturu jáství jako fraktál, ale nerozuměl mu, bylo tom moc složité. Udivovalo mě to, jak až může být něco téměř neuchopitelné, až doslova mysticky tajemné.

Myslel jsem si, že ukazování mysli Boha trvalo pár minut, ale bylo to přes půl hodiny. Průběh dvou dlouhých skladeb jsem zachytil jen jako okamžik přecvaknutí. Skutečně si s naším časem mohou dělat co chtějí. Žijí v čase za časem, který je s naším propojen jakoby v prostoru za naším prostorem. Z pohledu věčnosti sledují naše neustále proměnlivé bytí. Pak jsem za poslechu silnější hudby usnul. Poté přišla hrozná únava trvající do druhého dne a střídavě ještě pár dní.